O autorech

Letopisy Vukogvazdské družiny je společné dílo skupiny písmáků, kteří se rozhodli, že nenechají dávné příběhy upadnout v zapomnění.

Historie do čitelné podoby sepisuje Honza Kravčík (*1978), redakčně nad ním bdí Hana Fruhwirtová (*1986). Vojta Sedláček (*1979) slouží jako první linie zpětné vazby, Jéňa Kremer (*1981) mýtí žánrové nesmysly, co mu síly stačí, a týmového ducha v žejdlícíchdodává Honza Hnátek (*1979). Jejich společným záměrem je plodit fantasy humornou a přitom středověce špinavou, prostou klišé a zasazenou do funkčního světa. Ohlasy na první dva svazky Letopisů ukazují, že se jim to daří.

Jak Letopisy vznikly

Je tomu už mnoho let, vlastně to vše začalo v minulém století. V českých zemích byla vydána první takzvaná hra na hrdiny. Na rudé obálce měla nepovedenou ilustraci a nad ní tajemný nápis: Dračí doupě.

Šlo o kopii zahraničních role-playing games – her, jejichž účastníci společně tvoří příběh a ztvárňují v nich role různých postav, podobně jako třeba herci v divadle. Režisérovi takového kusu se říká Pán jeskyně. Ten předkládá ostatním hráčům zápletku zasazenou do smyšleného světa. Zbylí hráči pak představují hrdiny, kteří se pokouší vyhnout nástrahám, zneškodnit padoucha a získat odměnu v podobě hromady zlaťáků či vnadné slečny. A světe div se, to celé se děje jen v jejich fantazii, za pomoci papíru, tužky a dvou kostek. Mnoho čtenářů knih J. R. R. Tolkiena, R. E. Howarda či Andrzeje Sapkowského tehdy Dračímu doupěti propadlo. Výjimkou nebyla ani skupina pražských maturantů. Psal se rok 1996 a vznikla Vukogvazdská družina.

Jen houšť a větší kapky

Vukogvazdští se ovšem nespokojili s několika sáhy temné jeskyně. Nedbali zvednutých obočí okolí ani nařčení z infantility a ponořili se do dobrodružství hlouběji. Tak vznikl fantasy svět inspirovaný baltoslovanskou mytologií, folklórem a dějinami, který se však obracel i dál – na Kavkaz, do Skandinávie či Irska. Svět, který v dnešní době čítá na třicet království, knížectví a městských států o rozloze zvíci Evropy. V tomto světě vznikly syrově středověké příběhy, jejichž protagonisty nejsou přemoudřelí mágové či neohrožení rytíři. Příběhy, ve kterých se kleje, obcuje a umírá a kde družiník není slavným rekem, ale spíše vyvrhelem a jedním z mnoha krků u velké mísy s hrachovou kaší. Odtud byl jen krůček k vytvoření internetových stránek, na kterých Vukogvazdští představili svůj svět v celé jeho rozmanitosti všem, kdo mají fantazii nespoutanou.

Když se to tak líbí...

Bylo tu však ještě něco, co činilo veškeré toto snažení výjimečným. Co hrdinové ve stínu Vlčího hvozdu prožili, to jejich hráči doma po nocích sepisovali. Vznikla tak fúze mezi hrou, realitou a literaturou – příběh viděný očima několika postav najednou. Kupodivu tato forma slavila úspěch a Letopisy, jak byla dílka staromilsky pokřtěna, si během krátké doby našly své věrné čtenáře. K překvapení družiníků se návštěvníci stránek vukogvazd.cz halasně dovolávali příběhů nových. A tak bylo rozhodnuto – Letopisy je třeba vydat knižně!

Nastalo období lopotného přepisování, škrtání a dopisování prvních tří dobrodružství. Košatý děj nutil družiníky vytvářet nové detaily v oblasti náboženství, politiky, ale i každodennosti. Práce každým dnem přibývalo a její konec byl v nedohlednu. Když ale autoři věnovali rok 2011 veškerý čas výhradně Letopisům, bylo dokonáno.

Vznikla zatraceně špinavá fantasy, jejímž požehnáním i prokletím je fakt, že se opravdu odehrála…