Nekupuj zajíce v pytli – pročti si úvodní kapitoly!

Přesvědč se dál, že Letopisy jsou plné…

… rafinovaných nástrah…

„O chvíli později jsem jako omámený líbal bělostná ňadra chvatně vysvobozená z těsné kamizoly a rukama jsem zajížděl hluboko pod její sukni. Netušil jsem, co se to se mnou děje, byl jsem zmatený a nejistý. Ale ani kdybych tisíckrát chtěl, těm uhrančivým očím a šeříkové vůni se nedalo vzepřít. Postel v podkrovním pokoji se změnila ve vratký člun uprostřed rozbouřeného jezera.“ [str. 152, Toranský jarmark]

… milých setkání…

„Za dalším rohem se ode zdi odlepilo několik stínů. Špinaví otrhanci, v očích krutost, v rukou nože a sekery. Slušní měšťané od pohledu. Meoda zaječela a vrhla se k Ranje, které nejbližší lotr podrazil nohy. Mně před nosem zasvištěla kudla, které jsem stihl uhnout, ale než jsem nahmatal rukověť tesáku, dostal jsem zezadu šlupku do hlavy, jen se mi zatmělo před očima. Kam se podělo staré dobré peníze nebo život?“ [str. 158, Toranský jarmark]

… veselých situací…

„Stvůra pozvedla ruce a vykročila ke mně. Oklepal jsem se, zabouchl dveře a zapřel se o ně. Ozvalo se škrábání a škvírou mezi futrem a vydrolenou zdí se protáhla ošklivá hnáta. Hlavicí meče jsem do šátrajícího pařátu praštil. Křečovitě se sevřel a začal z něj vytékat odporný sliz. Tlak na dveře zesílil. Přece tu nemůžu stát věčně! Uskočil jsem a nechal mršinu, aby otevřela. Pak jsem se na ni vrhnul a umrlé tělo držící snad jen silou vůle snadno naporcoval mečem. Holt ocel je ocel.“ [str. 234, Krvavé svítání]

… zajímavých postav…

„Otec Heřman mi dlužil laskavost od chvíle, kdy jsem do něj vrazil v hampejzu za hradbami. Ožralý jak zákon káže, na klíně rovnou dvě děvky, nic nevnímal a hulákal žalmy na celé kolo. Poznal mě až druhý den na mši v hradní kapli. To zrudnul a vypadal, že se hanbou propadne do pekla, co o něm tak ohnivě kázával. Od té doby se mnou mluvil, jako když másla ukrajuje. Samé rozhřešení, požehnání, modlím se za tebe, synu. Kdepak, frátři v tom uměli chodit odjakživa.“ [str. 184, Přes hradby]

… a příjemných konverzací

– Neměli bysme je pohřbít? – nadhodil jsem nakonec. – A proč? – podivil se Jokedit. – Oheň je lepší než vápno. – Nevěřícně jsem se na toho chlapa podíval. – Protože jejich duše nedojdou klidu! Copak ti to kněží do palice odmalička nemlátili? – Já na kněží seru, – odtušil Jokedit a zamyšleně rozšlápl kus uhlí, co kdysi bejval lidskou nohou. [str. 272, Horkou stopou]

Tak už neváhej, a chutě nakupuj!